Emise ze zařízení ke spalování paliv lze rozdělit na plynné a pevné. Z plynných emisí je nejzávažnější koncentrace oxidu siřičitého (SO₂), oxidů dusíku (oxid dusičitý: NO₂, oxid dusnatý: NO), uhlovodíků CxHy a oxidu uhelnatého (CO). Pevné škodliviny představují prašné částice, které známe jako popílek a saze, dále je nezanedbatelný úlet těžkých kovů.

Spalování uhlí je zdrojem největší škály emisí, při spalování ropy vznikají prakticky shodné škodliviny ovšem bez popílku, při spalování zemního plynu vzniká více oxidů dusíku, méně oxidu uhličitého a tvoří se saze.

Budeme-li zde uvažovat obnovitelným zdrojem dřevo, nebo dřevěné brikety či pelety, je nutno říci, že jako palivo je bilančně neutrální s ohledem na emise CO₂. Z vyvážené bilance vyplývá, že dřevo pro energetické účely se nepodílí na vytváření skleníkového efektu.

Příklad: při spálení 1t dřevní hmoty je spotřeba kyslíku 1,2t a emise CO₂ 1,6t. Pro vzrůst 1t dřevní hmoty na ploše 0,21 ha se rovněž spotřebuje 1,6t CO₂ a tak se stává jeho bilance vůči spalování neutrální a vyrovnává (na rozdíl od všech jiných paliv).

Porovnání emisí škodlivin uvedených druhů paliv na 1GJ.      

Z porovnání emisí škodlivin vyplývá, že spalování dřeva je z ekologického hlediska srovnatelné se spalováním zemního plynu. Emise NOx jsou však při využití dřeva výrazně nižší oproti zemnímu plynu o hodnotu 0,143 kg/GJ. NO_x proniká až do dolních cest dýchacích a v kombinaci s dehtem přispívá ke vzniku rakoviny plic. Zvýšená emise CO₂ je u dřeva v přírodě kompenzována bilanční rovnováhou mezi spotřebou CO₂ k růstu biomasy a emisí CO₂ při jejím spalování.